Dimenze

Angery Kandorová žije všedním životem. Pracuje jako grafička a většinu času tráví zahrabaná v práci ve své kanceláři. Nedávno ukončila nikam nevedoucí vztah s Peterem a jediným člověkem, kterému může cokoliv svěřit, je její kamarádka Lisa. Vše je v pořádku, dokud ji nezačnou pronásledovat podivné sny o tajuplném muži s pronikavým pohledem, který se Angery pokouší varovat před blížícím se nebezpečím.

Krátce poté se život Angery od základu změní, když se v její kanceláři objeví skupina útočníků s meči, která po ní pátrá. Ještě větší šok však zažívá, když v obličeji svého zachránce rozpozná onoho muže, o kterém se jí každou noc zdálo. Jak je to možné? Kdo je ten muž? Má mu důvěřovat nebo se mít raději na pozoru?

Angery pod tíhou okolností s tajemným mužem odchází, netuší však, že budou cestovat mimo tento pozemský svět. Postupně se jí otevírá úplně jiná realita, než znala, dovídá se příběh mnohem starší a komplikovanější, než si jen dovedla představit.

Je dostatečně silná, aby naplnila očekávání, které je do ní vloženo? Může být ona tou, která nastolí novou éru vědomí? Bude si umět zvolit jednoho ze dvou osudových mužů?

Ukázka z knihy:

Po schůzce se rozloučíme. Popřeje mi hezkou dovolenou, tak mu poděkuji. Beru za kliku, otevírám dveře… a všechno je vzhůru nohama. Všechno je špatně. Obrázek, který se mi naskytne, mě naprosto paralyzuje. Zůstanu trčet ve dveřích a snažím se přesvědčit, jestli se to skutečně děje.

V místnosti se mnou pracuje pět lidí, teď u každého stojí muž, který přivádí mé myšlenky až k bojovníkům ninja – protože jsou do jednoho od hlavy až k patám zahaleni v sytě černých rouchách – a pod krky jim drží – ne, nezdá se mi to, jsou to vážně meče. Vážně nemám ponětí, co to má znamenat. Nejradši bych zalezla zpátky do kanceláře a dělala, že jsem nic neviděla, ale…

„Co se tady děje?“ procpe se kolem mě šéf. Ve stejný okamžik ho někdo zprava omráčí. Otočím se, mám srdce až v krku. Můj pohled zakotví na osobě v černém. Zírají na mě tmavě hnědé oči. Vybavím si jiné modré oči člověka, který mi večer kladl na srdce, abych byla opatrná. Suše polknu. Jsem asi blázen, ale nedokážu popřít možnou spojitost.

Moje tělo je zaplavené adrenalinem. Ani nevím jak, prostě se rozeběhnu ke kuchyňce, kde nikdo z nich nestojí, a doufám, že se budu moci bránit horkou vodou z konvice.

„To bych být tebou nedělal,“ varuje mě hluboký hlas a můj pohled padá na Lisu. Je poznat, že má strach.

„Co po nás chcete?“ vyhrknu. Snažím se zorientovat.

„Půjdeš s námi.“

„A co když ne?“

Zavrtí hlavou a povýšeně se ušklíbne. Vím, nemám příliš na vybranou.

„Nechte jít aspoň je,“ zkouším, přestože nejsem zrovna v pozici, kdy bych mohla vyjednávat.

„Samozřejmě.“ Pokyne rukou ostatním a muži své zbraně sklopí dolů. Divné, nedává mi smysl, že by přistoupil na mou podmínku. Lisa a Kate od nich doslova odskočí. Lisa se na mě podívá. Přikývnu hlavou, že mě tu může nechat a odejít. Ale všichni, tedy mimo Kate, na mě dál zůstávají zírat. Zdá se, jako by na něco čekali.

„Běžte,“ poručí velitel, aniž by se za nimi ohlédl.

Kousnu se do rtu. Musím toho nějak využít. A v tom mi hlavou probleskne nápad.

Popadnu konvici a švihnu s ní, že celý obsah přistane na protivníkovi. Zasténá – nevím, jestli bolestí nebo překvapením, ale nezjišťuji to. Clark, Steven a Roll strčí do těch mužů, aby mi uvolnili cestu a já se mohla dostat ven, a zaregistruju, že Lisa zapne poplašné zařízení. Všichni utíkáme, pokouším se vyhnout pažím, které se po nás napřahují. Přijde mi to, jako bychom probíhali rozpadající se jeskyní. Je to šílené. Kluci mizí ve dveřích a zanedlouho tam budu i já. Těsně před východem mě však někdo chytne za ruku. Vykřiknu.

Probíhá to jako ve zpomaleném filmu. Jejich vůdce zuří a snaží se mě trefit svým ostřím. Jestli mě hodlá zabít nebo jen přimět, abych se podřídila, na tom nesejde. Vší silou k sobě trhnu zápěstím. Jeho meč mění směr a já vidím, jak mi padá na obličej. Nepřestávám se vyprošťovat.

Někdo se zezadu přiřítil. Slyším, jak do sebe dva meče narážejí. Moje ruka se uvolňuje z drtivého sevření. Hledím do modrých naléhavých očí a nevím, co si mám myslet.

„Běž!“ nařizuje a já se neodvážím neuposlechnout.

Kniha je k dostání jak v knižní, tak elektronické formě. Pokud máte zájem, následujte zvýrazněný odkaz.