Malá ochutnávka z chystané knihy Iluze

„Program dvacet šest – dotykový boj,“ navolím si na výcvikovém hologramu situaci a zavřu se v projekční kabině. Umělá inteligence vykreslí věrnou napodobeninu útočníka bez tváře. Jedna dvě vteřiny jsou určeny, abych se zorientovala, a pak už se nepřítel napřahuje k úderu. 

Blokuju ránu paží a iluzornímu protivníkovi podrazím nohy. Pokročilý program vyhodnocuje průběh boje a dokáže se přizpůsobit všem mým výpadům, a tak mě ani nepřekvapí, že bezejmenný muž vyskočí a kopu se vyhne. 

Přesně to jsem potřebovala. Zaměřit se na bezprostřední nebezpečí.

Vyhnu se pěsti, sehnu se a vracím úder. 

Jednoduchá rovnice – jasné řešení. Problém stojí přede mnou a já ho musím skolit. Přemoci svůj hněv – na Danoclius. Na Stráž. Na ten pitomý systém a to zatracené Slunce, které nás k tomuto životu proklelo. Na toho kluka, že ovládá stejnou schopnost jako já. Na Rolanda, že mě před mou Sádkou tak ukáznil, přestože jsem si to nejspíš zasloužila. 

Hologram mě trefí do obličeje. Vykřiknu bolestí, otočím se a o to silněji mu zasáhnu solární pleteň. Úder s neznámým zápasníkem sotva pohne. Hologram mě v nestřežený okamžik chytne kolem krku a začne mě škrtit. Zalapám po dechu. Zapomínám na základní principy boje a rvu se o doušek kyslíku jako amatér. Kousnu se do jazyka, abych nevykřikla únikové slovo. 

Příliš zuřím na to, abych se vzdala. Zuřím na sebe!

Zaujala vás ukázka? 

Chcete si knihu koupit nebo prostě jen podpořit její vydání?

Za měsíc začne její předprodej, kdy bude potřeba během třiceti dní vybrat částku potřebnou k jejímu vydání.

Budu moc vděčná, pokud si knihu předkoupíte nebo ji podpoříte tím, že o jejím předprodeji informujete další lidi, kteří by o ni mohli mít zájem.

Pokud by se cílová částka nevybrala, samozřejmě by se vám peníze vrátily zpátky na účet.

Jak se z amatérského spisovatele stane profesionální aneb moje cesta za vydáním knih

Jak dlouho to trvá? Popravdě, roky. Nebudu lhát, občas jsem svůj sen chtěla dávno zabalit a uklidit někam na dno šuplíku. Když si vzpomenu na dobu před patnácti lety, musím uznat, že mám za sebou hodně, hodně práce. 

Tenkrát, čerstvě po škole, jsem si jednoho dne usmyslela, že napíšu román, že přenesu na papír příběh, který mi utkvěl v hlavě. 

Můj příběh – nazvala jsem ho Defendo – zpětně nebyl nic moc. Co si budeme povídat, ono číst na jedné stránce, co si kdo povídá, aniž byste věděli přesně kdo, jen mezi přímou řečí zjistíte, že hrdinka má dva zelené culíky, není příliš poutavé a už vůbec ne čtivé. Nebýt jednoho nakladatele, který si udělal tu práci a veškeré kritické body mi sepsal, nebyla bych tam, kde jsem teď, a nepsala knihy.

 

Tu kritiku jsem si pročítala každý den a postupně jsem si jeho připomínek začala všímat i u svých oblíbených knih – Stmívání, později Skleněný trůn. 

Takže moje rada číslo jedna zní: Kdo chce psát, musí číst, číst, číst, vstřebávat styl psaní jakéhokoliv příběhu. Pořád dokola. 

A rada číslo dva: snažit se psát, psát a psát a popisovat věci stejně podrobně jako v těch knihách. 

A být v tom důsledný. Protože je sakra težké naučit se psát. Psát je třeba tak často, aby pro vás bylo naprosto přirozené popisovat své vnitřní pochody.

Tímhle způsobem pomalu vznikala má první kniha Dimenze – tři roky od Defendo. Rozhodně mezi oběma příběhy bylo znát velké zlepšení. Má touha vidět rychlé výsledky mě přiměla oslovit malonákladové nakladatelství a vydat si knihu po několika dvacítkách přečtení u něj. 

Pak přišla na řadu má další kniha Zdroj, kterou jsem vydala u stejného nakladatele, přestože jsem byla nespokojená s propagací. Obálky jsem si navrhla sama doma na photoshopu. V té chvíli to byl slušný pokrok.

 

V dnešní době mám vydáno kolem šesti knih – většinu elektronicky. E-knih bez toho, aby se na ně podíval někdo další kromě mě, což by si určitě zasloužily.

Je to tak pár měsíců zpátky, kdy jsem objevila nakladatele Pointu – nakladatele, který umožňuje nechat knihu projít profesionální péčí a vydat si ji, jak se sluší a patří. Ale abych věc uvedla na pravou míru, vlastně mi Pointa byla doporučena jedním velkým nakladatelstvím, které funguje pod hlavičkou Albatrosu, protože v můj rukopis věří. Mohla jsem sice počkat do řádného vydání, ale já ne 😀 Protože mě vidina dalších pročekaných let ubíjela. Přeci jen ti tradiční nakladatelé mají hodně práce a já už dva roky strávila v pořadníčku, abych se dozvěděla, že moje kniha je vážně dobrá. 

Takže abych to shrnula, celých patnáct let mi trvalo, než jsem se vypsala na takovou úroveň, abych mohla říct, že píšu kvalitně. Nutno dodat, že jsem dosavadnímu nakladateli vypověděla smlouvu, i když chvíli asi potrvá, než se knihy stáhnou z prodeje, a totéž jsem udělala i s knihou u elektronického vydavatele, abych ji konečně vydala v tištěné podobě. Myslím, že po vydání Iluze budou další knihy následovat 😀 Jen se musím naučit být trochu trpělivější.

Na Iluzi teď pracujeme s Pointou a dalšími skvělými ženami. Tedy s jednou ženou ještě nemám uzavřenou dohodu, ale už jsme domluvené.

Má to tedy jeden háček, a to, že musí úspěšně projít předprodejem, aby se vybrala částka na její vydání – ano, nezmínila jsem se ještě, že Pointa podporuje takzvaný crowdfunding. To znamená, že se peníze vybírají po malých částkách výměnou za výtisk knihy a dalších odměn. Nutno dodat, že jsem byla ubezpečena, že kdyby se cílová částka nestihla složit včas, peníze se přispěvatelům vrátí. 

No, na to říkám, že věřím, že tohle může sakra vyjít. Protože své knize věřím. Věřím jí tak, že za ni položím ruku do ohně. Protože ta kniha si to zaslouží. Miluju příběh, který jsem na jejích stránkách vykouzlila, a těším se, až se do něho zamilujete i vy. 

Brzy vám předám víc informací, zatím se na knihu můžete podívat na tomto odkaze a přečíst si tam pár ukázek. 

Děkuju, že jste sem zavítali a že se s vámi mohu podělit o svoje knižní lásky. 

(Pokud by vás ty e-knihy, vydané po sáhodlouhé kontrole mého bystrého oka, přeci jen zajímali, vyskočí vám na internetu všude, když si vyhledáte moje jméno. Jmenují se Dimenze, Zdroj, Já superhrdinka, Vyvolený a Můj přítel strach. )

Chystá se předprodej knihy Iluze!

Představte si, že se Slunce zvětší – tak, jak nám tvrdí vědci, že se jednoho dne stane, až hvězda zestárne. Teplota na povrchu prudce vzroste, život na Zemi nebude možný – ale co když přeci jen? Co když by lidstvo bylo na takové úrovni, že by dokázalo svá města zahalit ochranným silovým polem? Jak by takový život v izolaci vlastně vypadal a má takový osud vůbec smysl?

Brzy se to dozvíte v knize Iluze. Už brzy bude Iluze v předprodeji a vy si ji budete moci nejen předkoupit, ale podpořit její vydání a pomoci tak k jejímu zrodu.